Polohování

Pravidelné polohování dokáže ohromně pomoci v boji s dekubity, protože brání ubývání svalstva i deformacím kloubů. Ale pouze za předpokladu, že se dělá správně. Jinak bohužel dokáže napáchat víc škody než užitku. Platí několik obecných zásad:

• Před tím, než začnete s vaším blízkým manipulovat, mu vždy dopředu vysvětlete, co se bude dít a jak budete postupovat. Pokud má dost síly na to, se částečně hýbat sám, vyžadujte po něm aktivní spolupráci.
• Změny polohy využívejte také ke kontrole pokožky, zda někde nedochází k nadměrnému otlaku.
• Pacientům, kteří dokážou měnit polohu jen s obtížemi, vybavte lůžko například hrazdičkou. Tím jim pohyb usnadníte.
• Vše musí probíhat systematicky. Sestavte si proto denní plán polohování – rozepište si v něm časové úseky pro jednotlivé pozice těla i pomůcky, které k tomu budete používat. Pomůže vám to si lépe udržet přehled a nezapomenete vašeho pacienta včas přetočit.
• Poloha musí být pro vašeho blízkého vždy pohodlná a nebolestivá. Některé pozice – třeba na břiše – mohou starší pacienti hůře snášet. Pravidelně se ptejte, jak se nemocný cítí a zda mu vše vyhovuje. Zvolenou polohu opakovaně kontrolujte a dle potřeby opravujte.
• Myslete na to, že by měl nemocný ležet na podložce co největší částí těla, aby se rovnoměrně rozložil tlak. Například nebude ideální, aby spočíval velkou váhou jen na pravé paži, vždy je lepší zátěž rozprostřít i na zbytek těla.
• Pokud je možné polohovat lůžko, využijte toho. U imobilního pacienta by ale zvýšení hlavové části nemělo přesáhnout 30 stupňů – to aby nesjížděl po podložce dolů. Ideální je udržovat sklon kolem 15 stupňů. Během stravování zvedněte pacienta do polosedu, aby se mu dobře polykalo a trávilo. Nechte ho tak ještě půl hodiny po jídle. 
• U pacientů v terminálním stadiu bohužel mnohdy ani sebelepší péče nezabrání vzniku dekubitů. Je pak na rozhodnutí vašeho blízkého, zda chce polohování podstupovat. V určitých situacích může být namáhavější a bolestivější než samotná proleženina. Poraďte se o situaci s ošetřujícím lékařem, popřípadě hospicem.

Pokud je váš pacient málo pohyblivý, polohování může být někdy fyzicky náročné. Jistou úlevu nabízí v tomto ohledu polohovací pomůcky – dokážou usnadnit manipulaci a prodloužit dobu mezi změnami pozic. Vašemu blízkému zase pomohou podepřít oslabené části těla a nadlehčit partie, kde hrozí dekubity.

Na trhu je široká škála podložních válců, kruhů, korýtek, klínů a polštářů. Při používání polohovacích pomůcek je třeba zvolit správný tvar, velikost a materiál. Poraďte se s rehabilitačním pracovníkem nebo sestrou z domácí zdravotní péče o tom, které jsou pro vašeho pacienta nejvhodnější a se kterými mají nejlepší zkušenosti.

Při polohování si vystačíte i s polštáři, ručníky a dekou. Ale polohovací pomůcky jsou přece jen lepší. Některé polohovací podložky plně hradí zdravotní pojišťovny nebo na ně částečně přispívají. Poukazy na ně může vystavit odborný lékař.

NÁŠe tipy NA polohovací pomůcky najdete v podsekci Pomůcky

• U nemocného nechávejte v lůžku jen ty nejnutnější pomůcky, protože pokud by jich tam bylo moc, jen omezíte jeho hybnost.
• Velkým přínosem v boji proti proleženinám je antidekubitní matrace, která dokáže rozložit váhu pacienta a tím sníží riziko dekubitů. Lékař nebo jiný člen týmu vám mohou doporučit, jaký typ matrace je pro vašeho pacienta nejvhodnější.
• Velmi užitečná jsou rovněž polohovací lůžka, ideálně elektricky ovládaná. Dovolují nastavit sklon hlavy, zad i nohou, stejně tak výšku, což oceníte hlavně vy při přesouvání nemocného z lůžka nebo při ošetřování ležícího pacienta. Výhodou je, že je dokáže mnohdy ovládat i sám pacient a může si tak určit, jaká poloha je mu nejpříjemnější.
• Bezpečné posouvání imobilního pacienta po lůžku zvládnete třeba pomocí tzv. skluzné nebo posuvné podložky. Jedná se velký nylonový rukávec. Při použití rukáv roluje a hladké vrstvy kloužou po sobě. Podložka vám usnadní i přesun na křeslo nebo z křesla do auta a zpět. Jinou možností je tzv. zvedací a posuvná položka, která je vybavená pevnými úchyty. I ta je vyrobená z nylonu, a tak po lůžku také hladce klouže. Při umístění podložky pod oblast zad a pánve nemocného postupujte stejným způsobem, jako třeba při výměně plenky. Tedy jeho natáčením z boku na bok.

Poloha vleže na zádech

Tato pozice většinou pacientům nejvíc vyhovuje a také se nejčastěji používá. Je u ní ale vyšší riziko vzniku zápalu plic a dekubitů v oblasti pat a beder. Ohlídejte si proto, aby se váš blízký nedotýkal patami lůžka. Vložte pacientovi pod nohy – v místě mezi středem lýtek a kotníky – slabší pěnovou podložku, popřípadě polštář.

Poloha na boku

Trup je v této pozici kolmo k podložce, hlava podložena v ose. Pod hlavou má pacient malý polštář, trup je zezadu podepřený polohovací pomůckou nebo stočenou přikrývkou. Tato pozice je vhodná pro prevenci dekubitů v bederní oblasti. Naopak dáváme pozor na otlaky v oblasti ramen, pánve, kyčle, výběžků stehenní kosti, kolen a kotníků. Zamezte také kontaktu mezi koleny a kotníky obou nohou, k čemuž můžete využít polštář či malou pěnovou podložku.

Poloha vleže na břiše

Tato poloha se využívá spíše výjimečně, protože omezuje dechové funkce a přetěžuje krční páteř. Hlava je při ní stočená ke straně a nesmí pod ní být polštář. Páteř je v podélné ose, hrudník můžete podepřít polštářem. Břicho a pánev leží volně. Nohy mají být podložené, prsty nesmí dosahovat k podložce.

Poloha mezi boky a zády

Tělo je za zády podepřené v celé délce, trup se pootočí dozadu. Pozor na riziko stlačení spodního ramene. Mezi kolena a stehna klademe polštář.

Poloha mezi boky a břichem

Hrudník se podkládá polštářem, hlava je mírně pootočená a rovněž podložená.

• Pamatujte na to, že při sezení působí na určité partie výrazný tlak, a je u nich tedy vyšší riziko dekubitů. A to bez ohledu na to, zda používáte antidekubitní podložky. Obecně se u málo pohyblivých pacientů doporučuje sedět maximálně hodinu denně a i během toho je dobré nemocnému pomáhat měnit polohy.
• Pokud by měl váš blízký dekubity na hýždích, sezení se vyvarujte.
• Nejdříve můžete zkoušet sezení na lůžku. Nemocný by při něm měl být dobře podložený pomocí polštářů, přičemž polštáře jsou pouze za zády, nikoli za hlavou. Dolní končetiny svírají s tělem úhel 90° a váha je rozložená stejnoměrně na obě hýždě. Ruce jsou předpažené a spočívají volně před tělem na polštáři.
• Je důležité se vyhnout polosedu. Pacient má v této poloze tendenci sklouzávat k dolní části postele a váha těla při tom spočívá především na kosti křížové, kde mohou vznikat proleženiny. Dbejte i na to, aby pacient nesjížděl z křesla, popřípadě židle. Riziko můžeme snížit používáním pomůcek k zapření dolních končetin – například klínů.
• Při sezení na vozíku je nutné zajistit, aby měl pacient stehna ve vodorovné poloze a chodidla na podlaze nebo stupačkách křesla, tedy aby nebyla ve vzduchu. Lokty, předloktí a zápěstí rukou si může nemocný položit na opěrky či do klína, kam je možné pro větší komfort umístit polštář. Existují také antidekubitní sedáky, které zlepšují rozložení tlaku na nejzatěžovanější části těla.