Role pečovatele může být emocionálně zcela vyčerpávající. Někdy k tomu bohužel přispívá také chování samotného pacienta – i když pro něj děláte první poslední, dočkáte se jen urážek, kritiky a nespokojenosti. Občas možná až vulgárních nadávek či agresivity.
Takováto proměna u milovaného, kterého jste znávali jako laskavého člověka, bývá nepříjemný šok. Pokuste se to ale nebrat osobně – podobné jednání neznamená, že by vás váš blízký již neměl rád nebo necítil vděčnost. Jen si momentálně nedovede poradit ani sám se sebou a se složitou situací, do níž se dostal.
Důvodů pro zlost má nemocný člověk opravdu celou řadu a všechny jsou pochopitelné. Přesto je třeba nastavit si určité hranice – v žádném případě nejste povinni se nechat týrat!
- V první řadě je nutné si uvědomit, že váš blízký truchlí, což s sebou přináší obvykle i emoce jako vztek, frustraci a smutek. Truchlí nad svým zdravím, nad věcmi, které už nikdy nebude dělat, a nad místy, která už nikdy neuvidí. Také nad životem, jenž pro něj skončil v podobě, v jaké ho znával a měl rád. Mnoho lidí snáší velmi špatně i ztrátu samostatnosti, kdy jsou najednou zcela závislí na druhých, protože je zradilo vlastní tělo. Podobný emocionální otřes se může časem změnit i v depresi, kterou je již třeba řešit s odborníky.
- Onemocnění bohužel také často znamená bolesti, křeče, únavu, motání hlavy. V takovém stavu je logické, že nemá váš blízký dobrou náladu a může být podrážděný. Pokuste se zjistit, co vašeho pacienta nejvíc trápí, a to pak rozebrat s doktorem. Může vám pomoci se změnou medikace nebo doporučí nějakou metodu, jak nemocnému ulevit.
- Změny chování mohou být také někdy způsobené vedlejším účinkem léků. Ať již třeba opiáty, kortikoidy, antidepresivy či dalšími. Pohovořte o tom s lékárníkem nebo ošetřujícím lékařem.
- Neobvyklé jednání značívá také počínající psychiatrickou poruchu. U seniorů se nejčastěji vyskytuje demence, delirium a již zmíněná deprese. Příčinou může být i jiná nemoc, která na první pohled s chováním nesouvisí, například onemocnění ledvin.
I když vám je z chování vašeho blízkého smutno a za něj stydno, nenechávejte si své trápení pro sebe. Pokuste se o tom promluvit s pacientem, doktory nebo psychology. Jen tak máte šanci zmírnit frustrace nemocného.
